V rámci Roku lidové architektury Čech, Moravy a Slezska 2013
vydal FOIBOS BOOKS brožuru Lidové stavby Jihočeského kraje.
Text:
Pavel Bureš /PB, Martin Čerňanský/MČ, Oldřich Janota/OJ
Fotografie a dokumentace:
Pavel Bureš, Martin Čerňanský, Oldřich Janota, archiv Foibos a NPÚ
Vydáno za finanční podpory Státního fondu kultury a Jihočeského kraje
Lidová vesnická architektura spoluvytvářela obraz venkovského prostoru jižních Čech. Nejstarší sídla zde vznikala již od pravěku v zemědělsky příznivějších polohách zejména podél toků velkých řek. Soustavnější osidlování nastává postupně od 11. století díky kolonizační činnosti klášterů a později ve 12. až 14. století i na dalších územích v souvislosti s tzv. velkou kolonizací.
Pro zdejší členitou hornatou krajinu šumavského podhůří jsou typická drobnější kompaktní vesnická sídla s nevelkou návsí, malebně rozmístěná po úbočích i v údolích. Charakter původní vesnické architektury tohoto přírodně i kulturně nijak přesně vyhraněného regionu není zcela jednotný.
Na Vlachovobřezsku a Volyňsku byl v 19. století nejznámějším, nejoriginálnějším a nejsvéráznějším tvůrcem zděné lidové architektury zednický mistr, stavitel a nesporně také lidový umělec Jakub Bursa (1813–1884).
Byl jedním z prvních zedníků, kteří začali průčelí vesnických usedlostí zdobit do plochy rozvinutým štukovým dekorem.
Severní a severozápadní části jihočeského regionu lze pomyslně rozdělit na dva geograficky i stavebně poněkud odlišné celky – zatímco převážně rovinaté a úrodné území na jih od Písku navazuje na širší okruh typické vesnické zděné jihočeské architektury, má krajina směrem na sever, kterou protínají říční koryta Vltavy a Otavy, podstatně členitější reliéf přecházející do Středočeské vrchoviny.
Zádumčivě podmanivá je krajina na Blatech a půvabná je i jejich vesnická architektura, pro niž se vžil ne zcela přesný název „selské nebo lidové baroko“.
Soběslavsko-veselská blata jsou rovinatou krajinou rozprostírající se přibližně mezi městy Soběslav, Veselí nad Lužnicí, Týn nad Vltavou a Bechyně. Tento specifický národopisný region získal své pojmenování podle rozsáhlých močálů a rašelinišť, zvaných blata nebo třasoviska.
Krajina Hlubockých a Zbudovských blat zaujímá níže položené pánevní oblasti, přirozeně vlhké a kultivované rybniční soustavou. Z hlediska zeměpisného odpovídá zhruba prostoru mezi obcí Zbudov a Hlubokou nad Vltavou. Jádra vesnic se vyznačují prostornými návesními půdorysy mnohoúhelníkového či okrouhlého tvaru. Náves je vymezena usedlostmi orientovanými do návsi štítově orientovaným domem s vjezdovou branou, vedoucí do prostoru dvora uzavíraného objekty hospodářské funkce.
Krajinu Šumavy a vyšších poloh Šumavského podhůří tvoří převážně lesy a četné slatě. Z důvodu drsnějších podmínek byla oblast osídlena až v období novověku, kromě lokalit při významných stezkách a kolem králováckých rycht. Půdorysy vesnic založených již ve středověku se vyznačují nepravidelným uspořádáním, přičemž v důsledku terénu zůstávají často nepravidelné i mladší osady s výjimkou některých dřevařských osad.
Krajina s městečkem Volary náleží k oblasti Šumavy, ve které došlo v důsledku rozdílného osídlovacího procesu k rozvoji u nás netypických stavebních forem. Nejstarší historie osídlení je spjata s trasou důležité obchodní cesty, později zvané Zlatá stezka.
Rozsáhlé území Českokrumlovska a Kaplicka v širokém pásu podél hranic s Rakouskem, pokračující pak na Jindřichohradecku a Slavonicku, bylo od středověku kolonizováno německy mluvícím obyvatelstvem převážně ze sousedních oblastí Horních a Dolních Rakous a bavorského Pasovska.
Krajina Doudlebska zaujímá poměrně rozsáhlý prostor, který může být orientačně vymezen městy České Budějovice a Český Krumlov až po Novohradské hory. Z hlediska terénu je střední část mírně zvlněná až rovinatá, výrazně ovšem členěna údolími řek Vltavy, Malše i Stropnice. Vyskytují se zde vesnice vrcholně středověkého původu charakterizované prostornými návsemi s řadou usedlostí i menší sídla, čítající jen několik velkých usedlostí.
Severní okraj Jihočeského kraje se svými přírodními podmínkami i charakterem vesnické zástavby výrazně odlišuje od jižněji položených oblastí s nižší nadmořskou výškou. Je to území náležející do horopisného celku Středočeské vrchoviny, která svými výběžky zasahuje hluboko do jihočeského regionu, kde pozvolna přechází do úrodných rovin Táborska a Písecka.
