Soběslavsko-veselská blata
Zádumčivě podmanivá je krajina na Blatech a půvabná je i jejich vesnická architektura, pro niž se vžil ne zcela přesný název „selské nebo lidové baroko“.
Soběslavsko-veselská blata jsou rovinatou krajinou rozprostírající se přibližně mezi městy Soběslav, Veselí nad Lužnicí, Týn nad Vltavou a Bechyně. Tento specifický národopisný region získal své pojmenování podle rozsáhlých močálů a rašelinišť, zvaných blata nebo třasoviska.
Vzhledem k nepříliš příznivým přírodním podmínkám zůstal celý prostor blat až do vrcholného středověku prakticky liduprázdným krajem. Teprve vybudování tzv. Blatské stoky koncem 13. století, která toto území částečně odvodnila, umožnilo jeho zemědělské využití a postupnou kolonizaci v průběhu 14. až 15. století. Zakládaná vesnická sídla se vyznačovala pravidelnou dispozicí s prostornou návsí obklopenou převážně roubenou zástavbou. Kvalitní rašelinná orná půda vhodná zejména pro pěstování pšenice poskytovala vysoké výnosy (to je důvod výstavby mohutných honosných patrových sýpek) a díky tomu blatské vesnice bohatly a rostla životní úroveň místních sedláků. Proto se také Soběslavsko-veselská blata někdy označovala jako pšeničná, zlatá či bohatá. Vesnice s původními roubenými staveními byly od třicátých let 19. století do jeho konce radikálně proměněny novou, dosud nevídanou a především výtvarně zcela unikátní zděnou architekturou. Nacházíme v ní patrné vlivy tvarosloví slohové barokní, klasicistní a empírové, zvláště městské a panské stavební kultury, ovšem doplněné zdobnými motivy vycházejícími z vesnického prostředí a zřetelně podřízené místním zvyklostem a tradicím. Budovány byly převážně rozměrné trojstranné statky uzavřené ohradní zdí s branou a brankou, na jejichž štítových průčelích obrácených do návsi byla soustředěna reprezentativní výzdoba. Zpravidla drobnější plastický štukový dekor, rozvržený po celé ploše průčelí obytného domu, protilehlé sýpky i vjezdové brány se štítovým nástavcem, byl vykrajován do čerstvě nahozené vlhké omítky a poté opatřen nátěry s pestrou barevností. Autory architektonického řešení i tvůrci výtvarného pojednání většiny těchto staveb byli v okruhu Soběslavsko-veselských blat příslušníci dvou zednických rodin – Jan a František Šochové a Martin a Jan Patákové (kromě nich lze jmenovat ještě např. členy rodin Aujezdských, Dušáků nebo Fraitů), působící prakticky ve stejném období na totožném teritoriu. Jejich umělecký rukopis a škála používaných výzdobných prvků se vzhledem k těmto okolnostem příliš nelišil, a proto je v některých případech dosti obtížné odlišit od sebe díla jednotlivých zedníků.
Mnohé jejich stavby se nám dodnes dochovaly v řadě blatských vesnic – například v Klečatech, Komárově, Mažicích, Vlastiboři, Zálší a Záluží (vesnické památkové rezervace), v Debrníku, Nedvědicích a Svinkách (vesnické památkové zóny), v Borkovicích, Hlavatcích, Hodonicích i v některých dalších. /PB