Soběslavsko-veselská blata – zednické rodiny Šochů a Patáků
Lidová píseň z Blat opěvuje krásu zdejších dívek, ale půvabná a jedinečná je i krajina na Blatech a hlavně jejich vesnická architektura, pro niž se vžil ne zcela přesný termín „selské“ nebo „lidové baroko“.
Obraz vesnic na Blatech se v období přibližně od 30. let do konce 19. století radikálně proměnil – původní roubená stavení byla téměř bezezbytku nahrazena novou, dosud nevídanou a především výtvarně zcela unikátní zděnou architekturou. Budovány byly převážně rozměrné trojstranné statky uzavřené ohradní zdí s branou a brankou, na jejichž štítových průčelích obrácených do návsi byla soustředěna reprezentativní výzdoba. Štukový plastický dekor, rozvržený po celé ploše průčelí obytného domu, protilehlé sýpky i vjezdové brány se štítovým nástavcem, byl vykrajován do čerstvě nahozené vlhké omítky a poté opatřen nátěry s pestrou barevností.
Autory převážné většiny těchto staveb byli v okruhu Soběslavsko-veselských blat příslušníci dvou zednických rodin – Šochové a Patákové. Jejich umělecký rukopis byl inspirován tvaroslovím oficiální renesanční, barokní, klasicistní a empírové architektury doplněným zdobnými motivy vycházejícími z lidového vesnického prostředí.
Zednický mistr Jan Šoch (1798–1867) přišel na Blata z blízkých Nuzic. V mládí prý údajně, stejně jako řada jiných řemeslníků z jižních Čech, pobýval na zkušené ve Vídni. Pracoval s partou pomocníků a dalším zedníkem Linhartem, později pak také se svým synem Františkem Šochem (1828–1874).
Šochové stavěli především v Zálší, Borkovicích, Hartmanicích Klečatech, Komárově, Mažicích a Nedvědicích. Průčelí usedlostí členili architektonickými články (pilastry, lizény, římsy, šambrány aj.) a zdobili náboženskými i rostlinnými a geometrickými motivy.
Zednický mistr Martin Paták (1820–1889) se narodil ve Vlastiboři a na Blatech pracoval od šedesátých let 19. století. Jeho syn Jan Paták (1859–1943) etapu věhlasné blatské architektury završil. Působili zejména v rodné vsi a dále pak v Čerazi, Debrníku, Rybově Lhotě, Vesci, Záluží i jinde. Výzdobné prvky byly opět ze slohové architektury převzaté pilastry, lizény, římsy a rámování doplněné bohatým štukovým dekorem, jako zajímavost například také stylizované typické blatské rostliny – masožravé rosnatky „rosničky“. Dochovalo se vyprávění pravnuka Martina Patáka o tom, jak jeho dědeček s otcem během zimy vyřezávali dřevěné šablony, aby měli na příští stavební sezonu připravenu zásobu nových výzdobných motivů.