Na pozadí významných politických, hospodářských a společenských proměn prošla v průběhu 19. století výraznou proměnou také naše vesnická stavební kultura. Na rozsáhlých územích byla původní roubená zástavba nahrazována architekturou zděnou – tam, kde se pro tyto změny vytvořily vhodné podmínky, zanikla téměř beze zbytku (například jižní Čechy, Broumovsko), jinde nebyla tato transformace tak důsledná, ve větší či menší míře však zasáhla prakticky celou plochu našeho státu. Působením zednických mistrů lidového stavitelství, v jejichž rodinách se řemeslo často dědilo z otce na syna a kteří kolem sebe soustředili skupiny – party zdatných pomocníků, vznikly charakteristické místní okruhy zděné vesnické architektury, odlišující se především svébytným originálním výtvarným rukopisem.

Jejich jména většinou již neznáme, ale o některých nejproslulejších mistrech zednických se nám přece jen skoupé záznamy zachovaly.

Mezi mistry působícími zejména v 19. století známe například zednickou rodinu Bencových z oblasti mezi Přibyslaví a Polnou, Šebestiána Brenera, působícího  především v Malých Chrášťanech, Jakuba Bursu, proslulého na Volyňsku a Vlachovobřezsku, Matěje Cívku na Hlubocku, zednického mistra Hnízdila působícího na Třebíčsku, Jana Hospodáře známého z okolí Týna nad Vltavou, Josefa Lorence se syny Josefem, Františkem a Janem na Poličsku, Jana Panovce, tvořícího v mnoha obcích Písecka, vyhlášené zedníky Soběslavsko-veselských  blat otce a syna Patákovy a otce a syna Šochovy.
V oblasti horního Posázaví pracovali František Zábrana s mladšími bratry Antonínem a Janem.
Přes padesát let tvořil na Hlubockých blatech, zejména v Plástovicích, proslulý neznámý mistr plástovické oblasti.